Jazz na Blue Note,Prestige, Impulse! a dalších labelech na přelomu 50. a 60. let

[Janik]

Akurat som to docistil a pocuvam. Nie je to uplne 100% ale zda sa ze to je ok (podla zvuku) Samozrejme šum tam je v tichych pasazach a medzi songmi ale ziadne preskakovania (kliky). A praskot jemny sem tam tiez pri tichsich pasazach. Zvuk je vsak jak vino (aj ked pijem pivo). Neda sa to velmi dobre popisat. Mam doma 45rpm od Mofi a je to uplne iny zvuk.

IMG_1965.jpeg

IMG_1963.jpeg

[lidumil]

Jakou přenoskou to, prosím, hraješ?

[Janik]

Jakou přenoskou to, prosím, hraješ?

https://www.turntableone.com/at--mono-33-lp

[lidumil]

Díky.

[Subumbra - SPaudio]

To Janík:
ty drobné zvukové defekty asi na těchto dobových Lps nebudou jen zcela výjimečně, hlavně že Tě těší zvuk jako takový, samozřejmě přesně vím co vnímáš za rozdíl oproti MoFi, ta naturálnost - opravdovost těm moderním mastaringům prostě většinou chybí.......tohle zní naprosto samozřejmě přirozeně, kdybys měl někdy cestu do Prahy nebo ještě dál a mohl bys to vzít s sebou rád bych to poslechl, ten stav podle fotek vypadá fantasticky, myslím, že žádná z mých CL1355 v takovém stavu není, takže trochu závidím :-)

[Subumbra - SPaudio]

Jakou přenoskou to, prosím, hraješ?

Ahoj Tomáši,
máš zkušenost s jiným mono MC? My asi všichni jedeme tyhle AT33 MC Mono, já jsem po pravdě s ničím jiným možnost srovnání neměl, jen jsem slyšel, že Orto Quintet mono není žádná hitparáda, ale osobní zkušenost nemám takže nehodnotím, naopak s tou AT33 jsem neslyšel, že by někdo spokojený nebyl.....

[lidumil]

Nemám, ale hledám něco dobrého. AT 33 Mono je asi dobrou volbou.

[Subumbra - SPaudio]

Nemám, ale hledám něco dobrého. AT 33 Mono je asi dobrou volbou.

Jasně.....
no myslím, že poměr cena výkon jak je u AT zvykem, je vynikající, máme kdyžtak skladem asi 7kusů :-)

[Janik]

ak by som mohol rad by som upozornil na toto vydanie fakt vydarene a pocuva sa to velmi dobre. vacsinou su vo velmi slusnom stave za smiesnu cenu! neviem porovnat s US lebo ho nemam.

https://www.discogs.com/release/3493527 ... 0%B0%D0%B7

[Subumbra - SPaudio]

Nechal jsem ze inspirovat Janíkem a vytáhl z fochu trochu "zaprášené" PRLP7109 tedy Bags Groove a přidal k němu Cookin' PRLP 7094 (Cookin' With The Miles Davis Quintet),

IMG_0003.jpeg

chtěl jsem si představit jak by asi mohlo dopadnout srovnání s ruskou verzí na Melodii, Cookin' jsem přidal protože je na obou Lps skladba
Sonnyho Rollinse Airegin (Nigeria).Tou zajímavostí je to, že na Bags Groove je jako tenor právě autor skladby Sonny Rollins, kdežto na Cookin' jeho skladbu hraje John Coltrane.
Jak zazněly první tóny Bags Groove, říkám si zase to je super zvuk, Bags Groove je navíc skvělá skladba Milta Jacksona přezdívaného "Bags"
(proto název Bags Groove) a obě její podání na první straně LP jsou prostě vynikající a patří mezi klenoty světového jazzu.
Zde si pojďme říci, že Lp bylo nahráno ve dvou sessions v roce 1954, 29.června strana 2 a 24.prosince strana 1, album vyšlo až v roce 1957.
Stěžejní je i dle názvu, ale až ta druhá, tedy prosincová session. Říká se, že oba giganty světového jazzu Monka a Davise svedla dohromady v prosinci 54 řekněme malá finanční nouze se kterou se oba svěřili Bobu Weinstockovi, vše bylo "vyřešeno" nahráním ikonické skladby Bags Groove ve dvou verzích, které zaplnili posléze první stranu stejnojmenného alba. Osobně vnímám právě skladbu Bags Groove a tedy celou první stranu Lp jako výrazně zajímavější, působí na mě velmi originálně, neotřele a při tom mimořádně vyváženě, vše do sebe skvěle zapadá včetně Jacksonova vibrafonu i velmi výrazného Monkova herního projevu - specifického energického úhozu, ten je ještě více patrný při srovnání s herním stylem Horace Silvera na straně dvě. Možná zařazení standardu na druhé straně alba od G.Gerschvina "But Not For Me" rovněž ve dvou verzích, je důvod proč mi druhá strana přijde méně vzrušující. Nelze ještě opomenout ikonický obal od Reida Milese, ano toho samého Reida Milese, který pozdvihl design obalu gramofonové desky na skutečné umění, avšak u konkurenčního Blue Note, takže otázka propojení Prestige a Blue Note se evidentně nedotýká pouze RVG.
Ale zpět ke zvuku tohoto snímku a jeho srovnání s albem Cookin' a to nejen u skladby Airegin. Tato Rollinsova skladbe je určitě ozdobou strany 2 a při porovnání s později nahranou verzí v podání Johna Coltrana vnímám rozdíl ještě intenzivněji.
Ač bylo album Cookin' nahráno o dva roky později a to 26. října 1956 vyšlo naopak dříve a to už v červnu 1957 čemuž odpovídá katalogové číslo PRLP 7094.

IMG_0004.jpeg

IMG_0005.jpeg

Já mám od obou titulů výlisky z roku 1958 tedy druhé lisování samozřejmě stále z prvního laku, ale nikoli první galvána. Řekněme ale, že tím jsou oba exempláře pro srovnání rovnocenné, oba i ve zhruba stejně dobrém stavu i když Bags Groove asi o trochu lepší.
Zvuk tohoto alba je ale výrazně lepší a to mě přivádí k zamyšlení, jak se to mohlo stát, když záznam je pořízen o dva roky dříve, v roce 1954, který vnímám osobně jako zlomový 1954/1955, nahrávky před rokem 1955 většinou nezní úplně dobře, respektive mají jakýsi dobový charakter a to obvykle výrazný, po roce 1955 ale už máme spoustu snímků, které zní i z dnešního pohledu fantasticky.
Víme, že RVG nahrávky z let 1952-3 sám remastroval už třeba v roce 1956 např BLP1520 a spoustu dalších, ale u nich se to,
že byly remastrovány i uvádí, ale je to Blue Note, tak si říkám zda i PRLP 7109 neprošlo úpravou před svým vydáním......
zní totiž opravdu fantasticky, ta lehkost, vzdušnost, brilance, textury, je to o velký kus lepší než později nahrané,
ale dříve vydané PRLP 7094. Co se týká skladby Airegin, tak na albu Cookin' je hrána v rychlejším tempu, Coltranův tenor nepůsobí
zdaleka tak ladně, uvolněně jako Rollinsův, celkově skladba vyznívá jako "zrychlený pásek" a skoro bych řekl, že působí až chaoticky,
zbrkle, uspěchaně....no když dva dělají totéž nebývá to často totéž, k tomu méně zdařilá zvuková stránka celého alba a srovnání
pro Airegin, ale i celé Cookin' nedopadlo dobře, což může být i tím, že Bags Groove zní možná nadprůměrně dobře a tím spíš by mě
zajímalo srovnání se sovětskou verzí, licenčně posvěcenou od JVC, takže by se mohla podobat verzi japonské.....
Jen pro zajímavost sověti v letech 1989 - 90 vydali toto album 9X!!!!

[tm.watch]

Díky za tyto tvé příspěvky zejména v tomto vlákně Tento vhled přinášející styl tvého psaní mě pokaždé přivede k tomu, že ať už jsou to pro mě věci známé, v tomto případě Cookin nebo neznámé si věc vyhledat na Tidalu nebo vytáhnout LP ze skříně, pustit a číst si tvůj text znova! Díky moc a jen houšť

[Dasta]

IMG_20250725_095641.jpg

Přivezl jsem si to v úterý, jedná se pozdní tvorbu z osmdesátých let.
Obsahově výborné, zvukově nadprůměr.

[m+m]

Parádní kousky . Toto je také dobré.

IMG_20250725_150830_807.jpg

[Subumbra - SPaudio]

K tomuto Milesovu období bych ještě přidal tato alba

IMG_0049.jpeg

Je to období kdy se Miles Davis intenzivně věnoval i grafické tvorbě a jeho originální kresby zdobí vnitřky některých rozkládacích obalů,
O albu In A Silent Way vyprávěl Miroslav Vitouš v pořadu na Vltavě(ke svým 70.narozeninám) že jsou to přepracované "moravské lidové" tak velký vliv měl M. Vitouš na americkou jazzovou scénu....
Musím přiznat, že všechna tato vyobrazená alba od Dasty i m+m byla ta první po Kind Of Blue co jsem si pořídil, v té době jsem vůbec neřešil co je to za pressing, s jazzem jsem začínal a koukal jsem hlavně na to kolik deska stojí.......takže mám většinu holandské, něco US ale třeba TUTU mám evropskou verzi lisovanou v Německu.....
Jak jsem postupně začal kupovat Milesova alba z přelomu 50, a 60. tak jsem tato nová, elektronická, úplně nemusel, vše změnil dokument o Milesově životě, po které jsem teprve pochopil směr jeho vývoje a dokázal docenit jeho novodobou práci, každopádně album We Want Miles bylo od začátku jedno z mých nejoblíbenějších i pro, jak Dasta píše, excelentní zvuk, navíc ho vnímám jako velmi přístupnou cestu k jazzu....

IMG_0042.jpeg

IMG_0041.jpeg

[Janik]

Viem ze hudba nie je len KOB napriek tomu sa k tomu vratim. Dnes som si spravil porovnanie MoFi reedície Kind of Blue so svojim originálom CL1355 (mono vydanie) a musím povedať, že aj napriek tomu, že originál má praskance a šum (čo je pri týchto starých lisoch bežné), zvukovo je úplne inde. Mono verzia má úžasnú atmosferu a celistvosť — Milesov tón je hutnejší, kapela hrá ako jednoliaty celok a ten grunt v strede pásma jednoducho v MoFi chýba. Remaster od MoFi pôsobí uhladene, ale chladne a plocho v porovnaní s tým, čo ponúka pôvodné mono.

Má niekto podobnú skúsenosť? Ak by mal niekto zaujem predam mofi .

IMG_2252.jpeg

[Subumbra - SPaudio]

Viem ze hudba nie je len KOB napriek tomu sa k tomu vratim. Dnes som si spravil porovnanie MoFi reedície Kind of Blue so svojim originálom CL1355 (mono vydanie)

Janík sem fakt moc rád, že je tu další člověk co vnímá takto intenzívně rozdíly a navíc o tom napíše, jinak ke KoB se dá vracet neustále to je naprosto v pořádku

[MANA]

Ahoj všem,
tak to je opravdu souhra náhod. Po sobotním sessionu u Honzy jsem si odvezl 1.US Press KOB CS8163 (matrice 1AA / 1AA), abych si ho mohl porovnat se svoji Japan verzí z roku 1973 https://www.discogs.com/release/3768729 ... nd-Of-Blue
Na srovnání jsem si udělal čas v neděli večer po závodu F1, kdy na to byl ten správný klid a nálada. S výsledkem jsem se musel ještě tentýž den po dvacátédruhé hodině večerní svěřit Honzovi po telefonu . Ten rozdíl je tak znatelný, že tomu v první chvíli člověk ani nechce věřit.
Pro vysvětlení, nejedná se o žádné rozdílové nuance typu někde to více nebo jinak cinklo, ťuklo, bouchlo atd. - o tom to vůbec není - ten hlavní rozdíl je v přirozeném podání nástrojů, kdy si tohle album při poslechu můžeš vychutnat a odnést si z toho velmi příjemný pocit a zážitek, nebo si to prostě jen poslechnout a opět uložit zpět do obalu a zanést do police s tím, že si to zase pro oživení někdy poslechneš, abys nezapomněl.
Např. Milesova trumpeta v poslední skladbě ALL Blues je u US verze naprosto přirozená s konkrétním umístěním. U Japonce je zvuk trumpety tenký až vykřičený s tím, že tento nástroj nemá konkrétní umístění - vznáší se někde ve vzduchu - prostě zvuk trumpety, která vás nijak nezaujme. Další co mě praštilo do uší je Chambersova basa , která v Japonské verzi bučí - očividná snaha o zvětšení objemu - ve srovnání s US verzí působí komerčně a za mě i nepřirozeně.
To, že zmíněný první US Press 1AA /1AA se zvukově velmi povedl, o tom není pochyb, otázkou však zůstává, zda všechny japan vydání takto zaostávají či nikoliv? Pokud bych si osobně mohl vybrat, tak sáhnu po US verzi, ikdyž stavem desky za Japoncem zaostává a je to v záznamu slyšitelné - ta přirozenost je pro mně zásadním faktorem pro výběr a poslech těchto jazzových alb 60 let. Ještě že mám v šuplíku i tuhle MONO verzi https://www.discogs.com/release/8412677 ... nd-Of-Blue

Janik, pokud mohu doporučit, tak MoFi verzi neprodávej, to by byla škoda. Je potřeba vlastnit nějakou soudobou předělávku jazzového alba 60 let z dílen těchto moderních vydavatelů, aby si člověk vždy byl schopný udělat tebou popisované srovnání a neměl zase za čas nějaké to šimrání, si opět něco novodobého pořídit
Osobně mám takto v portfoliu album Muddyho Waterse z dílen MoFi a nejspíš bude i poslední, když si uvědomím, že za ty peníze jsem si mohl pořídit nějaký klenot v ranném vydání, ale už se stalo a jak se říká, každý si na to musí přijít sám :-)
Fajn poslech všem analogovým, ale i digi nadšencům
MaNa

IMG_6153.jpeg

IMG_6154.jpeg

IMG_6155.jpeg

[Subumbra - SPaudio]

Přátelé po "menší" pauze bych rád představil album z dílny Blue Note s katalogovým číslem BLP1581,
ano je to Sonny Rollins A Night At The "Village Vanguard". Důvod bude asi většině z Vás jasný, Sonny včera 27.5.2026 odešel do hudebního nebe, večer jsem si poslechl toto mimořádné album z legendárního jazzového klubu, když jsem ještě ani nestačil uklidit desky z pondělního poslechu věnovanému Milesovi Davisovi. Sonny Rollins byl posledním z velikánů zlaté jazzové éry, tedy konce 50. a první poloviny 60.let.
V tomto záznamu z 3.listopadu 1957, Sonny uvádí vlastní koncert a představuje i svůj soubor, můžeme tak s trochou fantazie
vnímat jeho hlas s pocitem, že je tu stále s námi.

IMG_2036.jpeg

Vždy jsem obdivoval jeho hravost s tóny, jako by saxofonem maloval lahodné rozmanité pestré barevné křivky, lehkost s jakou si pohrával
s melodiemi, v jeho tónech byla poezie, měl jsem pocit jako by tím tenorem vyprávěl - recitoval, hrál si s publikem, v jeho hře byla
cítit nespoutanost a jak si jí užívá, jak se jí sám baví, zejména při srovnání s Tranem v jehož herním projevu byla znát disciplína, ale zřejmě
i tíha prožitého.

IMG_2038.jpeg

IMG_2039.jpeg

IMG_2035.jpeg