Jazz na Blue Note,Prestige, Impulse! a dalších labelech na přelomu 50. a 60. let

[PGH]

To jsem viděl a bylo to fajn a na závěr jak mu pouštěl nějakou jeho starší nahravku asi to byl obývák bylo vidět kousek beden Avalon.

[tm.watch]

Tak to jsem si nevšiml, zkusím si to zase připomenout. Já spíš koukal na toho Keitha a říkal si jak to asi celé vnímá? Jestli s hrdostí (to by teda sakra měl!), nebo smutkem po dávných časech, je nad věcí...? Cítil jsem z něj ale dost emocí.

[Mark Levinson]

Krásně popsáno jak došlo k legendárnímu koncertu v Kolíně, díky za to. Člověk znalý to ví, ale neuškodí opakování, případné doplnění detajlů. Každopádně, krásně se to čte a navíc, člověk dostane chuť si tu desku hned pustit (i když na digitálu).

[Subumbra - SPaudio]

Já věřím, že seznámení se s okolnostmi, za jakých se koncert odehrál může pomoct změnit kritické pohledy na zvukovou stránku koncertu potažmo záznamu,
přinést pochopení a shovívavost k nedokonalosti, která by za běžných podmínek mohla být oprávněně kritizována, věřím že i efičák a další kteří tyto informace zatím neměli, mohou dnes na Jarrettův výkon pohledět z trochu jiného úhlu :-)
Jěště se musím vrátit k momentu který mi utkvěl v paměti z našeho setkání u Mariána loni, když jsem tam toto LP pouštěl, tak tm.watch pronesl něco jako "jsem si nikdy nevšiml jak moc je to piano na limitu" Tome snad jsem to nepomotal......, musím říct že já jsem mnohdy měl pocit, že mám doma něco špatně když to hrálo, zarovnání přenosky , azimut..... každopádně po upgrade gramofonu(odstranění odproužených noh a odsávání) se s 3kg klampem i ten projev piana v úvodních pasážích koncertu(Part I) výrazně zlepšil :-), takže by se dalo říct, že nedokonalý gramofon může ještě podtrhnout a zdůraznit nedostatky v záznamu.....

[samcus]

Honzo (Subumbra ) nevíš jak je to s vydáním tohoto : https://www.discogs.com/release/2576423 ... arty-Vol-2
A jestli neexistuje 1. Nikde nic nemohu objevit a když tak je to divný.

[Subumbra - SPaudio]

Honzo (Subumbra ) nevíš jak je to s vydáním tohoto : https://www.discogs.com/release/2576423 ... arty-Vol-2
A jestli neexistuje 1. Nikde nic nemohu objevit a když tak je to divný.

Petře, zajímavý titul, informace, že původní vydání vyšlo na Elec record je trochu zvláštní neb to byl japonský label, který skončil právě v roce 1976, což by napovídalo, že katalog někdo převzal nebo alespoň některé tituly, u Elec jsem ale našel pouze jednu nahrávku Illinoise Jacqueta a to ze 72. ale vydána byla až 1974 ansámbl je v totožném složení ale tracky neodpovídají, pouze "Polka Dots & Moon Beams"
https://www.discogs.com/release/8176647 ... l-Jack-Six

každopádně asi by to stálo i za koupi, není to nikterak drahé a obsahově to nejspíš nebude zaostávat za "Birthday Party" což je prostě super a velké díky Tobě že si tento titul představil.
Ono složení této grupy je v podstatě zárukou skvělého jazzu Garry Mulligan baryton, Kenny Burrell kytara, Roy Haynes bicí, ano ten Roy Haynes co později tvořil s Chickem Coreou a Miroslavem Vitoušem Trio Music, nebo trumpetista Art Farmer, který ale v tomto snímku hraje na křídlovku,
Zmíněný japonský snímek byl pode všeho nahrán v Tokyu v Teichiku Studio, a byl vydán pouze jednou v roce 1974, takže souhlasím s Tebou že kolem tohoto represu z roku 1976 je trochu nejasno, v databázi Discogs figuruje i položka "testpresing"

R-7140870-1434632963-9337.jpeg

ale z fotografie labelu je patrný název "Jazz At Town Hall" což je úplně jiný titul ovšem rovněž zajímavý, Illionoise Jacqueta zde doplňuje na tenor skvělý Arnett Cobb jehož dvě alba na Prestige jsem zde představoval loni, snímky se jmenují Party Time a More Party Time, že by náhoda.....:-), oba snímky považuji za jedny z nejlepších saxofonových nahrávek co jsem slyšel.

No během tohoto psaní jsem mi podařilo koupit jak
Illinois Jacquet, Arnett Cobb With Milt Buckner, Panama Francis - Jazz At Town Hall (LP, Album) (JRC Records - 11433) není uvedeno datum vydání ale pokusím se dopátrat podle matric až deska příjde, je to každopádně původní vydání v Mint stavu ještě zalepené, z USA

R-6654939-1424022108-9191.jpeg

a zároveň Illinois Jacquet - Birthday Party Vol. 2 (LP, Album, RE, Mon) (JRC Records - JRC-11434) též v Mint stavu tentokrát z Francie.

R-25764235-1673713152-1037.jpeg

Japonský titul z roku 1974 na Elec Record zatím nechám ještě v košíku.....

R-8176647-1492078600-9415-1.jpeg

R-8176647-1456583543-7406.jpeg

Ještě se Tě musím zeptat Petře, zda už tuto desku máš a nebo zvažuješ teprve její nákup, pokud máš tak přesně kterou verzi, prosím , těch variant s různými labely a všechny z roku 1976 je tam několik tedy tři (černý, růžový,řervený) + verze pro Belgii která je nejspíš rovněž z roku 1976.

[samcus]

Honzo, díky. Asi si stejně jako já čerpal info na Discogsu. Něco jsem našel i vikipedii. A ještě někde. Ale nic jasnýho.
Desku mám už několik let. Věděl jsem, že je na ní fantastická muzika a s velmi dobrým zvukem. Ještě jednou dík.

[Subumbra - SPaudio]

Přátelé dorazil Illinois Jacquet z Francie.
Illinois Jacquet – Birthday Party Vol. 2 JRC Records – JRC-11434 1976

IMG_0249.jpeg

Musím tedy přiznat, že počáteční představy o nejasnostech okolo tohoto alba, jak je vnímal i Petr "samcus", byly předzvěstí nevídané směsi kuriozit.
Album, jsem koupil jako Mint, tedy nehrané nové, nepoužité, panenské, nevím jak to ještě specifikovat, přišla ale deska v poněkud opotřebeném obalu a ve stavu že přes prach nebylo skoro vidět drážky( s malou nadsázkou), vypral jsem tedy a zjistil ze opticky není Mint stavu daleko, takže jsem šel roztočit gramofon.
Strana A začíná skladbou Ebb Tide 4:00 min, na mém labelu ale strana A začíná trackem č.3 rovněž se jmenuje Ebb Tide, jenže strana má jen tracky dva a ten první trvá 14minut. Neřeším, pouštím, je to Bop jak z konce 50. svižné tempo, v sólových partech se postupně představí celý soubor, skvěle nasnímané nástroje, skladba má spád, velmi dobře se to poslouchá, prostor, separace nástrojů je to opravdu velmi dobrá nahrávka a navíc s vynikajícím obsahem, druhou skladbou je tedy zákonitě Polka Dots & Moon Beams, pěkná baládka, opět vynikající zpracování, jen se v mixu bicí přestěhovali z mona do pravého a Kenny Burrell se tím pádem přesunul do levého.....Strana dvě nebo tedy správně strana 1 začíná zábavnou sambou a by vás přivedla k vrcholu celého alba čímž je Jacquetovo Birthday Party Blues, 10 minutový klenot, který řadím mezi nejlepší jazzové skladby co znám. V houpavém rytmu blues si "povídá" Mulligenův baryton s Farmerovou křídlovkou, Mulligan nahodí, Farmer odpovídá, po chvíli se role vymění a Farmerova křídlovka exceluje za jemného pobroukávání Mulligenova barytonu, vše ve skvěle zpracovaném záznamu z naprosto vynikajícím zvukem.Skladba vrcholí v podání Jacquetova tenoru se "sborovým" doprovodem ostatních dechů a kytary aby v úplném závěru předvedl neuvěřitelné zvukové kreace na svůj nástroj, jako by zkrz ten saxofon mluvil, něco podobného jsem viděl u Nata Adderleyho na cornet(ano bratr Juliana "Cannonballa").
Závěrečná skladba The Shadow Of Your Smile je jako přídavek na koncertu, na uklidnění na rozloučenou. Vynikající album, pouštím celé znovu....
Toto album považuji za vyjímečné obsahově i vlastním zpracováním nahrávky, je vidět že na západním pobřeží prostě uměli.Deska se dá koupit
kolem 40,- Eur Nm, je paradoxně levnější než remaster od Bernieho Grundmana z roku 1999, takž v tomto případě jednoznačně doporučuji originál.
Nyní se ještě krátce vrátím k onomu misprintu na labelu. To není samozřejmě žádná vzácnost, tyto chybičky se prostě stávaly jak u velkých tak i těch nejmenších společností, ty ale obvykle neměly prostředky na opravy, tak se lisovalo i s vědomím, že je někde něco špatně. V tomto případě tedy na straně A labelu byly natištěny tracky s pořadovým číslem strany B,

IMG_0252.jpeg

IMG_0251.jpeg

ale aby toho nebylo málo štítky byly ještě prohozeny a tedy na špatné straně desky a k tomu jsou tracky špatně uvedeny na obalu, takže tady se toho nepovedlo trochu více na jednou.

IMG_0253.jpeg

Gól už tomu po té dodal Discogs, kde jsou tracky uvedeny jako A3, A4, A5 a B1, B2, tak na toto už moje hlava opravdu nestačí:-)
Soudě podle další verze labelu rovněž z roku 1976 je správné pořadí skladeb
A1 Ebb Tide
A2 Birthday Party Blues
A3 The Shadow Of Your Smile
B1 On The Beach
B2 Polka Dots & Moon Beams

Na cestě z USA je stále ještě Illinois Jacquet, Arnett Cobb With Milt Buckner, Panama Francis – Jazz At Town Hall, JRC Records – 11433, na Discogs jsou v databázi pouze dvě verze obě vydané v USA , každá se jmenuje úplně jinak a ani u jedné není uveden rok vydání, jediné vodítko je katalogové číslo JRC-11433 ( Birthday Party Vol. JRC-11434,) jsou to po sobě navazující katalogová čísla, takže předpokládám opět nějakou zajímavost:-)

[samcus]

Honzo, to se čte jak detektivka Jak dorazím k sobě domů, kouknu na to a dám report.

[Subumbra - SPaudio]

Tak zásilka z USA dorazila a jestli předchozí album Illinoiese Jacqueta doprovázely nestandardní okolnosti, album Illinois Jacquet, Arnett Cobb With Milt Buckner, Panama Francis - Jazz At Town Hall (LP, Album) (JRC Records - 11433) pokračuje bohužel ale tím méně potěšujícím způsobem.

IMG_0362.jpeg

Album přišlo skutečně ještě v zalepeném obalu , bohužel deska Mint stavu neodpovídala a k tomu výlisek velmi nekvalitní, nekonečné množství bublinek, prohnutá jak mísa spousta různých map a "fleků", že kdyby to nestálo 6USD tak bych si řekl, že to někdo zatavil do igelitu, aby to mohl prodat jako novou věc, při této ceně o tom ale pochybuji a spíš si myslím, že v těchto letech už byla kvalita US výlisků nestabilní a možná právě produkce menších labelů tím utrpěla.Každopádně není to jediný problém tohoto alba, jedná se o živý záznam z New Port festivalu a nezní to úplně dobře, nahrávka je mono a působí skoro neprofesionálně, bohužel ani obsahově to není žádná sláva, takže po dlouhé době album které mě vyloženě zklamalo a je tedy za mě nehodno doporučení, asi bych doporučil opatrnost s labelem JRC obecně, já rozhodně další titul z této stáje raději riskovat nebudu.
Bohužel není každý den posvícení, ale když nejde o život........

IMG_0361.jpeg

[samcus]

No když nejde o život, tak jde jen o prachy. No nic - byli přeci jen tvoje. ( ps: co dát místo chechtajícího smajlíka, když nás admin takhle omezil ?) Honzo, v dobrým - děkujeme že je za nás obětoval. A stejně s tou Narozeninovou Oslavou 1. vs 2. nic nevíme. Ale muzika je to skvělá

[Subumbra - SPaudio]

Jojo je to tak, kdyby tam nebyla ta pošta a DPH tak jde o srandu.....na druhou stranu, měl jsem tolikrát štěstí na skvělé nákupy, že to beru sportovně, prodejce byl navíc fér, takže jsme se o to podělili 50:50, zkusím to ohřát a narovnat protože ta strana co je prohnutá "nahoru" se nedá ani 4kg klampem domáčknout zpět, takže to hraje ve vzduchu a to víme že je špatně, no uvidíme, ale jak jsem psal, oproti Birthday Party to není ani obsahově žádná sláva.....
Já se trochu obávám, že Birthday Party Vol.1 možná ani neexistuje, to album je skvělé, však ho máš doma tak víš sám nejlépe, takže by bylo velmi zvláštní kdyby Vol.1 natočili, že by se někde neobjevilo, ale tenhle Jazz At Town Hall je označen Vol.1 a žadné další Vo.2 opět není....napadá mě tedy, že Vol.1 je prostě Jazz At Town Hall a Vol.2 označili Birthday Party, je to fakt jak z té knížky "Poslední deska" ale toto vysvětlení mi dává největší smysl

[MANA]

Zdravím fanoušky jazzu,
dnes jsem se zastavil u Honzy při návratu ze služební cesty na rychlé kafe a pokec - teda takto jsem si to na začátku plánoval
Honza samozřejmě jako správný hifista a hostitel mi udělal voňavé kafe a usadil do poslechového místa. S jeho typickým šibalským úsměvem a natěšeným výrazem mi ukázal elpíčko u kterého pouze konstatoval - tak tohle Ti musím pustit. Zmínil také, že si o něm mohu přečíst v tomto vlákně a za objevení této výborné desky vděčí našemu společnému hifi příteli Samcusovi, kterého tímto zdravím - ahoj Petře
Jednalo se o album Illinois Jacquet – Birthday Party Vol. 2 JRC Records – JRC-11434 1976. Pro mě přesně ten zvuk a hudba, která mě vždy dostane. Přesně jak Honza popisuje, tak i celé album zní a na fandu jazzu zapůsobí. Nástroje jsou velmi realistické. Zde si při poslechu u Honzy člověk uvědomí, jak dobře a neskutečně pravdivě může jazzová nahrávka znít. Ta reálná uvěřitelnost společně s vynikající lokalizací nástrojů a prostorem je něco výjimečného a jen opravdu velmi dospělá sestava dokáže tuto uvěřitelnost reprodukovat. Pokud se k tomu přidá takto výborně nahrané album, tak se z toho stává zážitek. Mám poslech u Honzy moc rád a vždy jsem v očekávání, jaký skvost mi Honza pustí tentokrát. Skladba Birthday Party Blues je opravdu parádní počin a skutečný zvukový požitek. Honzův popis k této skladbě naprosto sedí. Připadáte si, jako byste byl přímým účastníkem této vynikající hudební šou. Rozhodně Honzu poprosím, zda by mi album objednal a také ho vzal na páteční a sobotní akci
Moc Ti děkuji Honzo za dnešní příjemné chvilky a možnost poslechu uvedeného a pro mé uši vynikajícího alba
Milovníkům jazzu opravdu doporučuji. Za mě jednoznačně plný počet
Měj se fajn Honzo a brzy na viděnou
Marián
ještě fotečka tohoto klenotu

IMG_5574.jpeg

[samcus]

Ahoj Mariáne, taky zdravím. Ještě malá poznámka k této desce.
Je potřeba si pořídit toto vydání https://www.discogs.com/release/4863692 ... hday-Party od Groove Note. Je ještě zvukově dál než desky od JRC. Mastering dělal Bernie Grundman a je to znát. Honza má tu od JRC. Nehledě, že k tomu Groove je přiložena jako bonus SP deska.

[Miles]

Nerad vstupuji do vašeho výkladu a komentářů , jen vám chci ukázat jak tedy vypadá vydání od Grove Note plus onen přiložený sing na 45 ot

IMG_0062.jpeg

IMG_0063.jpeg

IMG_0064.jpeg

IMG_0065.jpeg

IMG_0066.jpeg

IMG_0067.jpeg

IMG_0068.jpeg

[Subumbra - SPaudio]

Nerad vstupuji do vašeho výkladu a komentářů , jen vám chci ukázat jak tedy vypadá vydání od Grove Note plus onen přiložený sing na 45 ot

Milesi díky za všechny, že jsi "vstoupil" teprve z Tvého příspěvku mi došlo, že je to tedy "původní album" + dva tracky na 45,
bylo by velmi zajímavé srovnání masteringu od BG s původním, já vím že se to těžko hodnotí když to srovnání není, ale mohl bys se trochu podělit o pocity z poslechu, případně jestli se Ti někdy dostalo možnosti porovnat nějaký originál s BG remasterem, já tu možnost měl několikrát a nedopadlo to nikdy moc dobře, ale v tomto případě to může být samozřejmě jinak, řezání na té "Scullyně" s lampáčema za mě dává velké naděje na skvělý výsledek, Sculley měl i RVG a náš "new master" Kind Of Blue se řeže také na stejném soustruhu Sculley a zní to fantasticky, teď děláme druhou stranu, tu první už mám na lacqueru doma:-) ale to nechme na jindy, chtěl jsem tím jen říct, že analogový pás a Sculley s lampama je velikou výhodou a předpoklad pro ten nejlepší možný výsledek, samozřejmě je třeba ještě skvělý masteringový inženýr a správná představa o tom jak to má znít.
Jinak budeme všichni moc rádi, když se podělíš o své zkušenosti častěji, o tom že máš co nabídnout vůbec nepochybuji

[Subumbra - SPaudio]

Tak jsem postupně začal přehrávat odložené Lps, protože jsem se čtyřkilovým klampem našel konečně zábavu i u nahrávek, kde jsem věděl, že můj systém s tonálním balancem na hraně nebo spíš za hranou směrem "dovrchu" nedovolil plně uspokojující poslech. Nastal kýžený klid a úbytek parazitních "výšek" přinesl řekněme uspokojivé tonální vyvážení.....Dnes jsem sáhl po Johnu Coltranovi a sice po jeho 3.albu u Impulse!
The John Coltrane Quartette – Coltrane Impulse A-21 mono (AS-21 stereo) 1.US 1962.

IMG_0396.jpeg

Je to "nový" Coltrane velmi brilantní, technicky dokonalý, popisovat tuto nahrávku nemá smysl, je to Coltranova klasika po roce 1960, možná snad jen to, že na rozdíl od dalších alb natočených pro label Impulse! vnímám v jeho herním projevu trochu více "muzikálnosti", nechci aby to vyznělo hloupě, ale u některých alb jsem měl pocit, že poslouchám ukázku technické ekvilibristiky, exhibici neuvěřitelné technické dovednosti a důkaz nekonečných hodin strávených cvičením, jen chybělo trochu té poetičnosti, kterou na tomto albu nacházím........píše se, že v této době po příchodu z klubu kde měl večerní angažmá ještě do noci cvičil, posedlost technickou dokonalostí......Velmi intenzivně to vnímám při srovnání herního stylu třeba se Sonnym Rollinssem....
Toto album patří k povinné výbavě jazzového fandy, samozřejmě doporučuji raději originál z roku 1962 není stále za nesmyslné ceny, repres z roku 1965 je k mání ve VG+/NM za 199Eur v Německu, z 1966 ve stejném stavu z Holandska za 70Eur, obe jsou stále z původního masteringu a stamperů od Long Wear Plating, takže asi dobrá příležitost

IMG_0398.jpeg

IMG_0397.jpeg

[Subumbra - SPaudio]

Přátelé zítra a v sobotu se s mnohými z Vás potkáme v Uhříněvsi u Mariána na což se nesmírně těšíme, jak jsem slíbil budou lacquery Kind Of Blue(právě v tuto dobu se dořezávají) a tak bych se rád zeptal, zda někdo nemá Kind Of Blue od Analogue Production (Bernie Grundman) z roku 2021
https://www.discogs.com/release/1888406 ... nd-Of-Blue
velice by nás zajímalo srovnání s "naší" verzí

R-18884065-1634210422-5751.jpeg

Takže popřeji všem dobrou cestu do Prahy na výstavu a zítra či v sobotu u Mariána

[Subumbra - SPaudio]

V týdnu dorazila zajímavá zásilka LPs z Holandska, než představím její obsah dovolím si malé ohlédnutí za prezentací u Mariána při Pražské výstavě čistě z pohledu vinylisty.
Pátek začal návštěvou Toma(tm.watch) tedy všichni naladěni na stejnou notu a šlo zejména o poslech Kind of Blue z lacqueru od ST, myslím, že spokojenost nastala a pokračovala i v poslechu starších titulů, premiéru měl Illinois Jacquet Birthday Party Vol. 2 JRC Records – JRC-11434 1976, rozebíraný nedávno, i přes nedostatky tohoto konkrétního exempláře skvělý zážitek a všem se líbilo. Před polednem dorazila parta ze Slovenska, Blesk666, Bubuxin, cough...., a právě Ivo(cough) jako specialista na klasiku přivezl spoustu "materiálu" .

IMG_0419.jpeg

IMG_0418.jpeg

Krom jiného tyto dva boxy Philips a Deutsche Grammophon, z každého boxu se hrála jedna deska, zpracování nahrávek na obou labelech
bylo vynikající, fantastická dynamika, pro mě asi to nejlepší na gramci za celou akci, v Beethovenovi na Philipsu bylo několikrát ve
špičkách slyšet trochu zkreslení, ale i tak vynikající, na dotaz Ivo vysvětlil, že desky s ním cestují po testech roky a mají mnoho za sebou,
takže nepřisuzoval zmíněné drobné vady na kráse řetězci, nýbrž opotřebení, a možná v kombinaci s velmi vysokou úrovni
záznamu s obrovským dynamickým rozpětím.
Celý pátek se hrálo s klampem 3,2kg a právě klamp se stal tématem sobotního poslechu, ale trochu jinak, než jsme čekali.
Jak to tak někdy bývá v pátečním "setupu" jsme vyhodnotili i po coughově připomínce nějaké drobné nedostatky a sobotní poslech tak začal
na lehce upravené sestavě. Po obědě jsme na víc čekali Dastu s "balkánskou klikou" takže jsme chtěli mít všechno v nejlepší kondici.....
Nejprve jsem vyměnil Mariánovi rameno Micro MA 707 za CF1, neboť jsem v pátek zjistil, že má utrženou strunu antiscatingu,
A 400 S byla nahrazena prototypem A1 a s tím došlo i k výměně nefiremního napájecího kabelu pro PARASOUND za STRANKA Silver Max,
rovněž se vyměnilo několik RCA propojení za STRANKA VERITAS včetně výstupu z phono pre od PARASOUND, což se ukázalo následně
jako moment zlomu v projevu účinku těžkého klampu.
Na všechny předchozí akce se vozil lampový Luxman CL30 a používalo se jeho phono, letos jsme vyhodnotili zvuk z upraveného
ProJectu RPM 10 jako výborný i s PARASOUNDEM a SUT T5 od Ortofonu(SONY) a tak zůstal 100V Lux doma.
Vše fungovalo právě do výše zmíněné úpravy sestavy.
Klid a tonální vyrovnanost bohužel odhalil trochu méně živý projev phona PARASOUND a v kombinaci s těžkým klampem došlo k částečné
ztrátě živosti zvuku u některých nahrávek. Samozřejmě se to začalo ihned analyzovat,(Dasta, žabiny) Standa poznamenal, že mu to
v podstatě případá jako návrat zpět k masteru a připomněl situaci, kdy jsme loni pouštěli master v DSD a následně z tohoto mástru
udělanou LP, ta zněla oproti DSD mnohem živěji příjemněji, (master v DSD byl tupý nezábavný)…jenže tentokrát v opačném gardu.
Harmonické vzniklé jak při řezu laku, tak hlavně při přehrávání, které jsou asi právem považovány za zkreslení, dodaly mrtvému DSD
potřebnou živost a tím i poslouchatelnost, těžký klamp, který tomuto zkreslení výrazně brání, v kombinaci s charakterem PARASOUNDU
vytvořil trochu ekvivalnet "mrtvého DSD" masteru. Ukázalo se tedy, že nic není všespásné a ač je klamp bránící rezonanci Lp na talíři
určitě správná cesta, mohou nastat situace, kdy výsledný zvuk nemusí být vyhodnocen jako jednoznačně lepší. Zpřesnění nastalo s použitím
klampu vždy, piano mělo čistější tóny, saxy byly hutnější a tóny rovněž čistější, ale v celkovém vnímání zvuku se u některých nahrávek
ztratila živost a zábavnost, kterou v takových případech možná za přesnost a preciznost rádi vyměníme . Byla to každopádně velmi zajímavá
zkušenost, která mě přivedla k zamyšlení a možná i trochu jinému pohledu na diskuse o tom, jak velký podíl má právě toto zkreslení
na tom, že se nám zvuk LP tolik líbí.

[Subumbra - SPaudio]

Tuto středu jsem měl to potěšení přivítat na domácí poslech milou návštěvu, přijeli Dasta a Frogyman, jak už to u mě bývá,
nechyběli Standa a Marián, takže jsme strávili čtyři a půl hodky odpoledním poslechem, srovnáváním titulů a trochu testováním klampů.
K tomu Saša přivezl domluvený demagnetizér pro MC vložky a SUT (a samozřejmě nějaká LPs).
Tím bych asi začal, protože si myslím, že to je pro ostatní možná nejdůležitější informace z tohoto setkání.
Se Sašou jsme toto téma diskutovali dopředu, takže jsem věděl o jasně pozitivním účinku i dlouhé cestě k nalezení správně fungující techniky,
ne každá demagnetizační technologie přináší stejně slyšitelný efekt. Samozřejmě jsem neměl důvod pochybovat, jen jsem si neuměl ten
efekt představit. Proces demagnetizace trvá cca 20s, Saša mi ho na přenosce Entré MC1 s hrotem VdH II z roku asi 1980 udělal 3x a ač jsem byl
po celou dobu poslechu prakticky neustále v pohybu, vždy mimo poslechovou pozici, efekt nešlo neslyšet. Standa z "centru" vnímal značný
úbytek mikropraskotu, prostě VF bordelu, celé to působilo jako "odstranění deky" , pro srovnání před a po jsem použil LP
Hugh Masekela – Is Alive And Well At The Whiskey 1.US 1967,

IMG_0484.jpeg

IMG_0486.jpeg

všichni jsme se shodli, po demagnetizaci, že první pocit z poslechu "před" v nás vyvolal obavu ze špatného výběru titulu pro takový test,
zvuk byl mizerný, divně suchý neživý a nezábavný, "po" naskočila živost otevřenost, skutečně jako když se z nové věci sloupne krycí fólie
a vidíte povrch se všemi texturami a v živých barvách. Apeluji tímto na všechny vinylisty s MC vložkami, udělejte si demagnetizaci
svých systémů, važme si toho, že tu cestičku někdo prošlapal, investoval čas i peníze do zjištění co opravdu funguje a nám ostatním
naservíroval hotový výsledek, za to patří Sašovi a celé partě velký dík!

IMG_0464.jpeg

V souvislosti s LP Hugh Masekela – Is Alive And Well At The Whiskey, musím přiznat vlastní přešlap, mám verzi 1.US mono, ale protože je to
nová deska ze zmíněné holandské zásilky, tento fakt jsem přehlédl a pouštěl jí na stereo vložce, to samé titul
The Gary McFarland Orchestra – The Jazz Version Of "How To Succeed In Business Without Really Trying" Verve Records – V-8443 1.US mono
rovněž z holandské zásilky.

IMG_0482.jpeg

IMG_0485.jpeg

.....ano i toto se dá přehlédnout.....

Paradoxem je, že toto LP jsem pouštěl po té, co jsem Dastovi líčil nagativní projevy stereo přenosky
v mono záznamu, kde produkuje výstupní napětí z vertikálního pohybu chvějky a tvoří parazitní vysokofrekvenční složky,
které nejsou součástí záznamu. Zde se to projevilo zajména agresí na trumpetách, Standa po odhalení chyby konstatoval, že mu přišlo to
stereo strašně úzké a byl rovněž v rozpacích, Lp sem si pustil správně s mono vložkou až večer a zvuk je dechberoucí, toto album
stoprocentně vezmu na nějakou další akci.
Další titul, který se hrál byl dárek, kterým mě potěšil Honza vědíc, že mám rád saxy :-), Oliver Nelson – Swiss Suite, Flying Dutchman – PG-76,
Flying Dutchman – FD-10149 Japan 1978,

IMG_0480.jpeg

IMG_0481.jpeg

IMG_0490.jpeg

jedná se o živý záznam z Montreux Jazz Festival, 16th June, 1971. Pro příznivce
velkých bandů (25 členů) se skvělým sólovým altem Olivera Nelsona, který předvedl jak to už na festivalech, ale živácích vůbec bývá,
kreace které obvykle ve studiových nahrávkách neslyšíme, zajména v Swiss Suite což je celá první strana LP.Na straně 2 jsou tři tracky,
z nichž dva odkazují na Nelsonovo album Oliver Nelson ‎– The Blues And The Abstract Truth, Impulse! ‎– A-5 z roku 1961
skladbou Stolen Moments a "zavírakem" Blues & The Abstract Truth s úžasným sólem na bicí, jaké se právě dá zažít asi jenom na festivalech.
K tomuto albu bych si dovolil malou poznámku, vzhledem k velikosti souboru je vyprodukovaná energie nástrojů značná,
nahrávce tak svědčí hlasitější poslech, tak aby se úrovní alespoń přiblížil "reálu" v tichém módu není zvuková scéna úplně přirozená,
vše ale ožije při adekvátní úrovni a jsem si jist, že takto dokáže oslovit i ty, kteří big bandy úplně nepreferují, iluze festivalového
podia je s patřičnou úrovní opravdu fantastická!
Určitě zde těžím i ze stavu Lp NM a precizního japonského lisování, (OBI i fabrický sealing). Ještě jednou díky Honzo

IMG_0489.jpeg

Protože mi Saša nechal do pondělka na test měděný slip mat o síle 10mm a hmotnosti 6kg vrátil bych se ke zbylým titulům a testování klampů v příštím týdnu i se zkušeností s tímto extra heavy slip matem

IMG_0488.jpeg

[Dasta]

Ano,velice povedené sezení .
Sestava je vyladěna na poslech jazzu,detail,prostor a celkové podání nemá chybu,dynamika je příkladná.
Setkání s přáteli u dobrého jídla a výborné hudby je vždycky dobrá věc, která člověka dobíjí.
Předání informací,jak co vylepšil funguje pouze v osobním styku a rovině.Psané to neplatí,proto jsme poslední roky nic neuverejňovali.
Krásná seance, výborná nálada, přátelé děkuji.
Příště třeba zase u mně