Leze úspěch na mozek?

[dvader]

Ten Waters se fakt asi definitivně zbláznil…

Ale je zajímavé, že v tom není sám - připomeňme si ty úžasné muzikanty, kteří nějak zmagořili:
Bono
Syd Barrett
John Lennon
F. R. Čech

atd.

[matus_pigy]

Nemyslim si,ze je to uspechom.Je to proste hovado.Stretol som sa asi ako kazdy z vas s ludmi vzdelanymi,uspesnymi,spolupracoval som s nimi a mali take nazory ako on.Su to proste hovada.

[blesk666]

Je to tak, Vzdelanie s tym nesuvisi

[Fidji99]

Uspech/peniaze je ako alkohol. Len jednoducho ukazu co v cloveku naozaj je.
A salonne laviciarstvo tu vzdy bolo a bude a je jednym z najvacsich nestasti sveta.

Ale zase by som nedaval uplne rovnicu medzi napr. Bona a Watersa. Jeden je len otravny, druhy je "autocenzura". A Barret je psychiatricky pripad, co sa prefetoval, cize zase inac.

Za mna - je to akurat otravne, ale tak ako ma nezaujimaju nazory futbalistov na amazinsky prales, takisto su mi uplne ukradnite aj Bonove nareky a Greta Thunberg.

[aretax]

Čo sa týka Watersa, on si nezažil s Rusmi to, čo my, Česi, Maďari atď. Jeho názory sú ovplyvnené aj prostredím, v ktorom žije. Aj u nás je mnoho ľudí s podobnými názormi. Je potom ťažké sa čudovať Watersovi a podobným. Možno by sa mu otvorili oči, keby nejaký čas žil v Rusku, alebo teraz na Ukrajine. Prípadne, keby si prežil to, čo mi v r. 1968 a v nasledujúcich "normalizačných" rokoch. Týmto nechcem v žiadnom prípade ospravedlňovať jeho výroky, iba ich pochopiť (aj keď sa mi to veľmi nedarí). Jednoducho umelci budú vždy "revoltovať". Veď negatívna reklama je niekedy účinnejšia, ako pozitívna. Ale hudbu robí naozaj vynikajúcu. Každý by sa mal držať svojho "remesla" a nemontovať sa do niečoho, čomu nerozumie.

[RedBaron]

Leccos na současné západní demokracii zapáchá a kritiku chápu. Od pokrucování trhu do míry kdy už trhem přestává být, přes politickou korektnost neumějící nazvat věci skutečnými jmény, zelený komunismus ve stylu "do tohoto rohu bazénu se chcát nebude", nepochopitelné protěžování menšin namísto jejich pouhé ochrany, kritiku toho všeho může spousta lidí chápat.

Ale sklouznout na stranu úplného zla a k omlouvání jednostranné agrese na základě smyšlených důvodů alá sudety před WW2 a chtít ustoupit zlu po bolestné a jasné zkušenosti z druhé světové že se to absolutně nevyplácí, to musí být prostě pomatení. V současné době už není jiná možnost než aby si Rus, ten věčně zamindrákovaný, ubližující a kradnoucí blbeček, na Ukrajině vylámal zuby, protože naděje na změnu zevnitř není. Veškerou inteligenci nesouhlasící s režimem tam prostě otráví, vyhodí z okna, zavřou za smyšlené zločiny, umučí, zabijou nebo přinejlepším vyženou ze země. Tam zbyl jen vůdce, jeho posluhovači a obrovské stádo v bezmocné apatii snažící se jen žít.

Přiznám se že Waters byl politický aktivista vždy a Gilmour je pro mě ta lepší stránka PF, ne až teď, ale odjakživa.

[blesk666]

Rozhodne by som nedaval vedla seba Bona a Watersa. Bono stoji odjakziva na tych istych hodnotovych pozicich

[jupol]

S pánom Watersom sa asi niečo deje a dochádza k zmene myslenia. V 70. a 80. rokoch oplakával smrť svojho otca v 2. svetovej vojne, písal pacifistické texty a odsudzoval vpád "Brežnevovských" sovietských vojsk do Afganistanu...

[HonzaE]

Ten Waters se fakt asi definitivně zbláznil… part 2

https://www.radiobeat.cz/cs/1/19303/rog ... -the-moon/

Ani se mě to nechce dávat do vlákna PF, tak dávám sem.

[jirkash]

Nevidim problem, je to fajn.

[jirie]

Co k tomu dodat???
Je to egomaniak!!!

[aretax]

Nevidim problem, je to fajn.

A čo je na tom fajn? Asi si nepočul sólové albumy Gilmoura, Masona a Wrighta. Že by aj to boli Watersove projekty? Tie Gilmourove aj Wrightove sú naozaj dobré a majú veľa spoločného so žánrom Pink Floyd, napriek tomu sú originálne. Mason má trochu odlišný štýl. Z Watersa sa stal egocentrický blbec. Na niektorých albumoch Pink Floyd je jasne cítiť Gilmourov "rukopis". Hlavne na albumoch Wish You Were Here, Meddle, Final Cut a hlavne album The Division Bell. Mám rád Watersove albumy, ale na albumy Pink Floyd hudobnou kvalitou nedosahujú. Hudba je "na jedno kopyto". Veľmi sa od seba nelíšia. Iba album Amuse To Death vybočuje z priemeru. Faktom je, že v rámci Pink Floyd sa najviac "podpísal" na albume The Wall. Album Amused To Death akoby bol hudobne pokračovaním The Wall.

[jirie]

Aretax