Hrátky s čertem, aneb akustikou místnosti při výměně racku.
Napsal: 25 úno 2022 15:44
Musím se omluvit, že můj příspěvek bude obsáhlejší, ale v kostce se to opravdu napsat nedá.
Nejprve musím předeslat, že výměnu hifi racku jsem plánoval dlouho (i vzhledem ke stěhování kde se mi jednak původní TV stolek zcela nezamlouval a pak také izolačně to nebylo ideální), procházel více designů a oproti původním předpokladům nakonec zvolil dle mého, provedení i s ohledem na prostor a jeho styl, tedy dřevo. Samozřejmostí bylo pak dělení na jednotlivá patra.
Teď se možná někteří z vás budou chytat za hlavu, ale líbila se mi čtyřpatrová, dělitelná skladba. A ačkoliv jsem se snažil počítat se vším (výškou, váhou komponentů, atd.a především možností neohýbat se stále ke gramci) rozhodně jsem trestuhodně podcenil umístění napájecího konektoru zesilovače. Takže po počáteční euforii hraničící s pocitem hegemonie, jsem zjistil, že prostě kabel s jeho objemnou a dlouhou koncovkou při „centro“ umístění zesíku nepřipojím...chvíli jsem posouval a laboroval, ale prostě konečná. Volal a sháněl jsem celé dvě hodiny jiný napájecí kabel „do úhlu“ či IEC adaptér, bohužel pouze horní či spodní což mi bylo na nic. Takže tam stojím, čumím jak jsem to dodrbal a co s tím? Nakonec sestaveno s mírně posunutým zesilovačem do strany viz foto. Rack umístěn ke straně z důvodu přístupu k oknu, zakrytí topného panelu, navíc vpravo ještě měla přistát v budoucnu větší palma. ALE, usazeno (vše ostatní sedlo skvěle) a první poslech...říkám si, nesedím uprostřed, protože v téhle skladbě nezpívá Knopfler zprava o cca 30cm...posunu křeslo...znova špatně...po třech a půl hodinách předchozího ustavování a telefonátů po všech čertech mi lehce tečou nervy (doteď jsem nejedl)...pouštím Wag the dog a teď přichází infarktová situace, když Mark začíná zpěv nejen zprava, ale tak 40 cm od podlahy! Po otestování slovní zásoby nespisovných výrazů si vzpomínám na poznatky členů Highendfóra a jdu do rozborky a snížení racku...ovšem najít rovinu, na sice krásné vintage podlaze, je skoro nemožné (následně zvažuji sbíječku, vylití betonem do roviny, ale pak další půlhodinu ležím na břiše a stálým přesouváním hledám vhodné usazení-nacházím). Je asi zbytečné popisovat, že s touto variantou rozložení jsem původně nepočítal vůbec, takže: první verze v každém případě zesilovač nahoře (to je pevný bod i kvůli kabelům)...nedostatečná délka kabelů z phono předzesu do gramce, napájecích a optiky mezi streamerem a DAC...rozhození, přeskládání s pečlivějším propočítáním délky kabeláže a případné nutnosti nákupu delší. Zvažování možné finanční náročnosti léčby psychiky v Dobřanech…hlavně se neukvapit...nakonec přesouvám DAC (bylo nutno jeho napájení přesunout do filtrované zásuvky z původní „napřímo“ a to byla obrovská chyba) i předzes pod gramec a propojení sedí... poslech streameru, scéna výš a lepší, vše „centro“, ale výšky a středy, agresivita bezďáka na OPL a už jako ztrácím trpělivost a chuť pokračovat v životní pouti...další rozhoz a přichází finální verze , kde po mnoha zvažováních nakonec kupuji v hifi studiu delší optický kabel, aby to tedy konečně sedlo. Pouštím Pink Floyd – The wall, part 1 a 2 a ubíjí mne to do křesla neuvěřitelnou scénou a hloubkou prostoru...hlasy se dostávají do výše horní části repro a při skladbě Prefab Sprout – Anna Marie,mě v úvodní fázi zvukové efekty obestírají až do úroveň po obou stranách hlavy...neuvěřitelné se po pěti až šesti hodinách stává skutečností a Liam Gallagher se v živáku MTV ocitá snad až za zdí a lidi šílí všude kolem.
A co jsem tedy nakonec zjistil a k čemu tato zkušenost? Že jsem se mýlil, když jsem předpokládal, že umístění komponentů není až tak podstatné. Seznal jsem že, alespoň u mě, na výšce racku a uložení komponentů záleží a dlouho to tak zůstane. A to i navzdory nehezkému industriálnímu panelu topení. Pokud jste dočetli až sem, blahopřeji.
Nejprve musím předeslat, že výměnu hifi racku jsem plánoval dlouho (i vzhledem ke stěhování kde se mi jednak původní TV stolek zcela nezamlouval a pak také izolačně to nebylo ideální), procházel více designů a oproti původním předpokladům nakonec zvolil dle mého, provedení i s ohledem na prostor a jeho styl, tedy dřevo. Samozřejmostí bylo pak dělení na jednotlivá patra.
Teď se možná někteří z vás budou chytat za hlavu, ale líbila se mi čtyřpatrová, dělitelná skladba. A ačkoliv jsem se snažil počítat se vším (výškou, váhou komponentů, atd.a především možností neohýbat se stále ke gramci) rozhodně jsem trestuhodně podcenil umístění napájecího konektoru zesilovače. Takže po počáteční euforii hraničící s pocitem hegemonie, jsem zjistil, že prostě kabel s jeho objemnou a dlouhou koncovkou při „centro“ umístění zesíku nepřipojím...chvíli jsem posouval a laboroval, ale prostě konečná. Volal a sháněl jsem celé dvě hodiny jiný napájecí kabel „do úhlu“ či IEC adaptér, bohužel pouze horní či spodní což mi bylo na nic. Takže tam stojím, čumím jak jsem to dodrbal a co s tím? Nakonec sestaveno s mírně posunutým zesilovačem do strany viz foto. Rack umístěn ke straně z důvodu přístupu k oknu, zakrytí topného panelu, navíc vpravo ještě měla přistát v budoucnu větší palma. ALE, usazeno (vše ostatní sedlo skvěle) a první poslech...říkám si, nesedím uprostřed, protože v téhle skladbě nezpívá Knopfler zprava o cca 30cm...posunu křeslo...znova špatně...po třech a půl hodinách předchozího ustavování a telefonátů po všech čertech mi lehce tečou nervy (doteď jsem nejedl)...pouštím Wag the dog a teď přichází infarktová situace, když Mark začíná zpěv nejen zprava, ale tak 40 cm od podlahy! Po otestování slovní zásoby nespisovných výrazů si vzpomínám na poznatky členů Highendfóra a jdu do rozborky a snížení racku...ovšem najít rovinu, na sice krásné vintage podlaze, je skoro nemožné (následně zvažuji sbíječku, vylití betonem do roviny, ale pak další půlhodinu ležím na břiše a stálým přesouváním hledám vhodné usazení-nacházím). Je asi zbytečné popisovat, že s touto variantou rozložení jsem původně nepočítal vůbec, takže: první verze v každém případě zesilovač nahoře (to je pevný bod i kvůli kabelům)...nedostatečná délka kabelů z phono předzesu do gramce, napájecích a optiky mezi streamerem a DAC...rozhození, přeskládání s pečlivějším propočítáním délky kabeláže a případné nutnosti nákupu delší. Zvažování možné finanční náročnosti léčby psychiky v Dobřanech…hlavně se neukvapit...nakonec přesouvám DAC (bylo nutno jeho napájení přesunout do filtrované zásuvky z původní „napřímo“ a to byla obrovská chyba) i předzes pod gramec a propojení sedí... poslech streameru, scéna výš a lepší, vše „centro“, ale výšky a středy, agresivita bezďáka na OPL a už jako ztrácím trpělivost a chuť pokračovat v životní pouti...další rozhoz a přichází finální verze , kde po mnoha zvažováních nakonec kupuji v hifi studiu delší optický kabel, aby to tedy konečně sedlo. Pouštím Pink Floyd – The wall, part 1 a 2 a ubíjí mne to do křesla neuvěřitelnou scénou a hloubkou prostoru...hlasy se dostávají do výše horní části repro a při skladbě Prefab Sprout – Anna Marie,mě v úvodní fázi zvukové efekty obestírají až do úroveň po obou stranách hlavy...neuvěřitelné se po pěti až šesti hodinách stává skutečností a Liam Gallagher se v živáku MTV ocitá snad až za zdí a lidi šílí všude kolem.
A co jsem tedy nakonec zjistil a k čemu tato zkušenost? Že jsem se mýlil, když jsem předpokládal, že umístění komponentů není až tak podstatné. Seznal jsem že, alespoň u mě, na výšce racku a uložení komponentů záleží a dlouho to tak zůstane. A to i navzdory nehezkému industriálnímu panelu topení. Pokud jste dočetli až sem, blahopřeji.