HighEndForum

Asi by tu neměla chybět jedna z předních punkových českých kapel, která vydala 1.punkový singl v Československu na vinylu:

Posloucháte Větrník
A) Hymna šibeničních bratří VZ/Ch. Morgernstern
B) Podvedení kameloti VZ/VZ
VZ
ROCKFEST ´88
vydáno ve spolupráci s ČÚV SSM
Supraphon rok vydání 1988
Počet výlisků 6.000 ks
Cena 12,-

To SP jsem si tehdy koupil (jako hodně malej špunt), protože to byla výborná kapela a byla to lepší nahrávka než na kolující kazetě.
Dneska už se z toho pomalu stává kus pro sběratele...
PUNK´S NOT DEAD Vy Volové !!

Jo a památný koncert na Žofíně...

Jejich nová deska je ale taky super, včera jsem si jí z vinylu konečně pustil na těch nových bednách!
A poslouchat album „Anarchie a totál chaos“ na sestavě v ceně přes sto tísíc, to je teprve PUNK!!!

By ses divil,ale punk se poslouchá i na mnohem dražších sestavách
Punk´s not dead

Přesně tak
Nevím, kdy naposled jsem si tyto desky pustil, odhaduji tak 25 let, možná ještě víc... No - docela mne překvapilo, že to má i nějaký stereo prostor, takže poslouchat se to dá. Jen po dvou skladbách jsem to z přesného a přísného Oracle musel dát na Garrard, ten je k visáčům milosrdnější

Visací zámek na HEF je docela obskurní.
Jde o životní styl a vymlácení škeble na koncertech.
Ale vidět nějakého audiofila u visáčů při dobré kávě je zajímavá představa.

svartenatt
Nevím jestli ty posloucháš od mateřské školky až doposud pořád to stejný, ale já si v období cca mezi cca 15-25 lety prošel vývojem od Acalony a Krabičky cigaret, přes Vitacit, Citron, Accept, Scorpions, Judast, Twistr Sisters s krátkým zastavením u Debustrol, Torr až k Visáčům, Garáži, HNF, Orlíku a pak přeskok k The Cure, U2, Lucie, Helmutova stříkačka atd atd... A pak zlom, vojna a po ní cesta zpět k Ascaloně a brněnskému tramp songu, u kterého jsem brzo po otevření hranic pochopil, že nejeden můj oblíbený kytarový riff má základ v jazzových standardech a propad jsem nadobro swingu, jazzu a následně i blues. No a během tohoto desetiletého putování jsem pořád kupoval desky a pořizoval nahrávky, takže mám svoji cestu docela slušně archivovanou a jednou za čas do těchto zaprášených šuplíků sáhnu a poslechnu. Ale je to spíše o vzpomínce a "pro pobavení", než o nějakém vážném poslechu či poslechovém zážitku. Každopádně jedno je jisté - jakmile něco z těchto desek založím na gramofon, zaručeně po chvilce vyběhnout děti s dotazem, co že to je... Zrovna dnes moje 16letá dcera nechápala, že krom stánků na levnou krásu existuje i ten u Džona Debila...

Určitě jsem jinde než kdysi a mám to stejně. Staré nahrávky ze starých dob mám rád.
Jen jsem se pozastavil na tím, že jde o kapelu, které jde o výraz a názory než o zvukovou kvalitu.
Možná si mylně myslím, že audiofil poslouchá jen audiofilní nahrávky.

Ano, nejspíš jsou tací, kteří poslouchají jen dokonalé nahrávky, ale těch je podle mne málo. Alespoň v mém okolí většina členů dává přednost muzice a obsahu před technickou dokonalostí. Pokud bych šel jen po dokonalém zvuku, musel bych tak odhadem 70% sbírky vyházet. A to neudělám
Stejně tak nemám a ani nikdy mít nebudu dokonale "rovně" hrající sestavu, protože jsem si již několikrát na návštěvách uvědomil, že by velká část mých oblíbených desek byla neposlouchatelná...

Tohle škatulkování je přece blbost. Kdo je audiofil, kdo hifista a kdo jen milovník hudby, který chce mít doma co nejlepší ten "svůj" zvuk? Kde jsou přesné hranice a kdo je určuje?
Já si bezesrandy sem tam pustím své první CD, které jsem si koupil - The best of Alphaville. Na Visáče jsem se něco naskákal, hlavně na neorigo na zábavách různě po vesnicích.... Zvukovou kvalitu u takové muziky moc neřeším, protože podstatné jsou prostě vzpomínky, duch té doby. Ne primárně zvukový zážitek. Ale i tak jsem rád, že si takovou muziku můžu pustit na dobře hrající sestavě. I blbě nahraná muzika zní o vesmír líp než na hifi z Alzy.