Blackfield (UK/ISR)
Projekt Stevena Wilsona, frontmana Purcupine Tree, a izraelského zpěváka Aviv Geffena
Pokud jste na Colours of Ostrava 2010 podlehli slastné melanchonii anglické skupiny Porcupine Tree, jejich leader Steven Wilson vám společně s izraelským zpěvákem Aviv Geffenem umožní vstoupit do podobné hudební řeky. Plyne ovšem zdaleka klidněji a jmenuje se Blackfield.
I do ní se ale vlévají pinkfloydovské symfonie, romantizující pasáže mellotronu, akustických kytar a smyčců, vzrušivá velebnost Radiohead a lyricky tíživá představa světa jako vězení pro sny a naděje. Z melodických poprockových skladeb pak vystupují naléhavé hlasy dvou novodobých prokletých básníků, jejichž duše sžírá podivná epidemie tragiky: „Jsme nehodou nazývanou lidskými bytostmi.“
Zpěvák, kytarista a klavírista Aviv Geffen (roč. 1973) je synem kontroverzního spisovatele Yehonatana Geffena a synovcem slavného vojevůdce Moshe Dayana. Když v roce 2000 pozval Porcupine Tree koncertovat do Izraele, byl už dávno v pozici tamní megahvězdy z dálky obdivované Lou Reedem i Davidem Bowiem, k němuž má ostatně blízko svou vizáží a bizarním líčením.
Natáčel po milionech prodávaná rocková alba, do nichž se promítl jeho vztah k Bobu Dylanovi, Johnu Lennonovi a krušné dětství prožité v hippie rodině. Zatímco pro mládež zosobňuje generačního vůdce ostře vyhraněného proti establishmentu, politici už z jeho radikálních názorů na válku a odmítání povinné vojenské služby zas tak velkou radost nemají. V jednom ze svých největších hitů Cloudy Now jim navíc vzkázal: „Jsme vyfuckovaná generace.“
K politice se váže i Geffenův nejotřesnější životní zážitek. 4. listopadu 1995, kdy na obrovském mírovém shromáždění v Tel Avivu dozpíval svou hymnickou skladbu I Cry For You, ho na podium přišel obejmout dojatý ministerský předseda Jicchak Rabin. Chvíli na to ho zastřelil židovský radikál odmítající izraelsko-palestinskou dohodu. „On nezabil jen člověka, on zabil sen,“ vyznal se zdrcený Geffen.
S Wilsonem si padli do noty okamžitě: vždyť bezútěšné, dušezpytné a nadčasově vizionářské Geffenovy texty až tolik souznějí s Porcupine Tree. „Asi byste těžko hledali dva tak rozdílné lidi jako jsme my, ale právě to je možná důvod k tomu, abychom se tolik sblížili. Nepamatuji se, kdy jsem naposled zpíval písničky od někoho jiného. Ty Avivovy mě mluví z duše. Dotýká se mě jejich emocionalita, hloubka a smutek, i to, jak dokáže jít přímo k jádru věci. Nedivte se, že pro Blackfield skládá hlavně on. Podvědomě cítím, že to tak má být,“ řekl Wilson.
Blízko k sobě mají také jako přesvědčiví skladatelé vycházející z progresivního artrocku, přestože od Blackfield se na rozdíl od rozsáhlých porcupinovských kompozic dočkáme krátkých, ovšem dramaticky vypointovaných skladeb.
Původně spolu měli natočit EP, nakonec z toho vzešlo v roce 2004 album Blackfield a stejnojmenná skupina, v níž izraelské hudebníky zpočátku doplnil také bubeník Porcupine Tree Chris Maitland.
Koncertovali v Evropě i Spojených státech, a že to Wilson myslí s Geffenem vážně, potvrdil u následujícího vynikajícího alba Blackfield II. V Tel Avivu při jeho natáčení strávil šest měsíců. Vyšlo v roce 2007, a přestože Wilson současně řídí Porcupine a se zpěvákem Timem Bownessem experimentuje v projektu No-Man, na občasná turné s Blackfield si čas vždycky najde. To z července 2009 patřilo mezi nejúspěšnější. Dosud výhradně v hebrejštině zpívající Geffen tehdy debutoval anglicky nazpívaným albem, které produkoval triumvirát Trevor Horn, Ken Nelson a Dave Sitek Zazpíval si na něm také Wilson a zahrál bowieovský klavírista Mike Garson.
V těchto dnech dokončují Blackfield třetí album a podle svých slov se s ním chystají dobýt svět.
v rámci festivalu Colours of Ostrava vystúpi kapela Blackfield 15. júla 2011 
jdu si pustit dvojku 
... a Wilson nejvetsim objevem poslednich let a genialnim muzikantem po vsech strankach.
