Komu se líbí raní Marillion, nechť si poslechne Neuschwanstein - Battlement z roku 1979, to jsou prostě Marillion před Marillion. Vřele doporučuji začít skladbou Beyond The Bugle, na tu jsem od počátku osmdesátých let dostával do kolen každého osiřelého fandu Gabrielových Genesis.
https://www.youtube.com/watch?v=tW63y1vpJvA&t=1323s
Neuschwanstein
Neuschwanstein není jen uchvacujícím symbolem ušlechtilého bláznovství, tyčícím nad bavorským městečkem Füssen, ale i skupina, která stvořila jednu z nejkrásnějších artrockových desek co znám. Je to i příběh o tom, jak je vše relativní, a jak málo znamená být novým prorokem, když nejste ve správnou dobu na správném místě…
---
V roce 1971 zjistili v německém Saarlandu dva studenti, Thomas Neuroth a Klaus Mayer, že mají společnou zálibu v symfonickém artrocku i klasické vážné hudbě. Netrvalo dlouho, a založili skupinu Neuschwanstein, pojmenovanou podle pohádkově romantického zámku Ludvíka II. Thomas se ujal kláves, a Klaus flétny plus syntezátoru. Dalšími členy se stali: baskytarista Uli Limpert, kytarista Udo Redlich, bubeník Thorsten Lafleur a houslista Theo Bush.
V prvním období se instrumentální skupina zaměřila na přehrávání osvědčeného repertoáru britských ikon klávesového classical rocku, mezi jinými Ricka Wakemana. Během krátké doby ale Thomas s Klausem začali skládat vlastní muziku. S muzikálovou adaptací Alice In Wonderland, podle předlohy Lewise Carrolla, dokonce mladíci v roce 1974 vyhráli místní hudební klání.
Tento úspěch, při kterém se divadelně pojatá jevištní prezentace – s kostýmy, iluminacemi, nápaditým osvětlením, kouřovým suchým ledem – stala nedílnou součástí vystoupení, nasměroval skupinu k novým horizontům.
Původní sestavu opouští Lafleur, nahrazuje jej Hans-Peter Schwarz, sound nakrátko obohacuje mellotron Rity Altmayer, náhrady za Theo Busche. Zakrátko odchází Udo Redlich i Uli Limpert, kterého nahrazuje Rainer Zimmer. Novicem je kytarista Roger Weiler (Oxymoron, Lykorn), se kterými se nějaký čas mládenci potkávali na různých vystoupeních.
Další dva roky skupina absolvuje řadu vystoupení v Německu a Francii, účastní se například festivalu v Sierck-Les-Bains v roce 1976, kdy vedle pasáží z Alenky v říši divů, s vloženými recitativy v němčině, zazní poprvé i Zartlicher Abschied, závěrečná skladba alba Battlement.
Aspoň zvukový „obrázek“ o provedení Alenky si můžeme udělat z CD Alice In Wonderland, vydaném třicet let poté u firmy Musea.
Přichází zásadní posun. Členem Neuschwanstein se stává Weilerův kolega ze studentských If, potažmo Lykorn, čerstvý navrátilec z vojny, hlavně však zpěvák a multiinstrumentalista Frederic Joos. Sexteto je kompletní, jak je známe z Battlement.
Mladý Francouz se stal okamžitě zásadním členem souboru. Jeho gabrielovsky teatrální hlas a perlivá akustická kytara umožnili kapele posunout celý projev k opravdovému plnokrevnému artrocku v duchu starých Genesis.
Rostoucí renomé skupiny stvrdil support známým Novalis při jejich koncertu na půdě Saarbruckenské univerzity v únoru 1977, i objevení se Ulli Reicherta, místního promotéra. V říjnu 1978 začalo nahrávání ve známém studiu Dietera Dierkse. Malou pozorností mladé skupině bylo zdvořilostní zabubnování Hermanna Rarebella (Scorpions) v úvodní Loafer Jack.
LP Battlement, vydané počátkem roku 1979, mělo všechno, co má artrock mít, vice viz mé samostatné povídání. Vyšlo však bez větší promo podpory u pidifirmy Racket Records a navíc v nejhorší možné době, všude kolem řádil punk a navíc se na trh a do médií zdola vyvalila německá nová vlna … celkem se ho prodalo 6000 kousků, jeden si koupil i jakýsi Merhaut.
Krátce po dokončení a vydání alba se ale skupina pozvolna rozpadá, a mládenci se z ekonomických důvodů rozutíkávají ke svým civilním zaměstnáním. Frederic Joos opouští muziku úplně a stává se designerem, dnes je renomovaným ilustrátorem dětských knížek. Následuje jej Rainer Zimmer. Autor všemi oceňované lyriky – Roger Weiler – se dává na publicistiku…
O nenahraditelný hlas a textařský mozek vykleštění Neuschwanstein se vrátili ke kostýmní instrumentální produkci, svou hudbu zintimněli, dá se říci po vzoru Steve Hacketta, nebo ještě trefněji Antonyho Phillipse. Svou Saarlandskou popularitu si stále drželi, otevírali kupříkladu koncerty Novalis i Lucifer´s Friend. Členy se v té době stali Michael Kiessling a Wolfgang Bode z místní kapely Trier. V léte 1980 ale Neuschwanstein definitivně končí. Thomas a Michael pokračují s muzikou jako koníčkem, Hans-Peter a Klaus dokončují studia a budují mimohudební kariéru, Roger Weiler se vrací ke skupině Nightbirds, hrajcí sixties covery, Wolfgang Bode hraje jazz
Shrnuto a podtrženo. Ani sebelepší muzika v duchu nejlepších tradic nezaručuje úspěch. Je smutným paradoxem, že o pár let později Marillion s tímtéž vzorcem zvedli praporec se znakem Genesis a dobyli s ním bezmála svět. Když si jako svůj první song od Neuschwanstein pustíte Beyond The Bugle, a po zurčivé předehře uslyšíte lkavým chvějivým hlasem Frederica Joose podaný úvodní verš „Beyond the mountain, a wandere spent the night…“ neuvěříte, že tohle někdo mohl zapět 3 roky před Fischem. I hudební svět umí být hodně nespravedlivý, krutý. Napravte to aspoň trochu, pořiďte si CD Battlement a vzdejte poslechem hold zapomenutým muzikantům. Ať se jim párkrát škytne
Jaromír Merhaut
Thomas Neuroth – klávesy (A, B, C, D, E)
Klaus Mayer – flétna, klávesy (A, B, C, D, E)
Uli Limpert – baskytara (A, B)
Udo Redlich – kytara (A, B)
Thorsten Lafleur – bicí (A)
Theo Bush – housle (A)
Hans-Peter Schwarz – bicí (B, C, D, E)
Rita Altmayer – mellotron (B)
Roger Weiler – kytara (C, D)
Rainer Zimmer – baskytara (C, D)
Frederic Joos – zpěv, kytara (D)
Michael Kiessling – kytara (E)
Wolfgang Bode – baskytara (E)
Diskografie:
Battlement (1979, Racket Records, RRK 15.002) (D)
CD reedice: Musea (FGBG 4063.AR, 1992) s vloženou skladbou Midsummer Day
-
Alice In Wonderland (2008, Musea) (C)
JM
obzvláště pak CD The Masquerade Overture, Not Of This World, The World a The Window Of Life .
